Zaniklá obec Radovesice

Jednalo se o rozlehlou údolní ves o rozloze 950 ha, která ležela v nadmořské výšce 279 m.n.m na úpatí Českého Středohoří při Lukovském potoku v Debeřském údolí na východ od Bíliny. Při potoce a při cestě vznikaly v prostoru Radovesic už v neolitu osady prvních zemědělců, což dokládají nálezy ze sídlištních jam na katastru obce, v nichž se dochovaly střepy keramiky volutové a vypíchané, kamenné sekerky a drobné pazourkové nástroje. Podél Lukovského potoka také vedla důležitá cesta k přechodům přes České středohoří, směrem na Vlastislav, kterou dokumentují střepové nálety středohradištního a mladohradištního rázu z Radovesic.

            Obec Radovesice stávala na silnici mezi Kostomlaty pod Milešovkou a Razicemi na Bílinsku. Radovesice byly jakoby křižovatkou cest, vybíhaly odtud cesty do zmíněných Kostomlat, Razic, Dřínku, Hetova, Štěpánova, Bíliny a Světce.
           Obec byla starým vladyctvím, již od roku 1254 se vzpomíná Vít z Radovesic v listině Přemysla Otakara II. pro osecký klášter jako svědek, taktéž je tomu i v roce 1349, kdy jako ručitel je zmiňován Konrád z Radovesic. K roku 1352 je v obci připomínán farní kostel, jehož patrony jsou páni ze Všebořic. Ti drželi Radovesice jako léno hradů Oseka a Mostu. V polovině 15. století skoupili Radovesice a přilehlé dvory páni z Koldic, ty v Koldickém rodě zůstaly i s Bílinou a s ní pak roku 1502 přešly do vlastnictví rodu Lobkoviců. Radovesice byly pod panstvím Lobkoviců do roku 1848. Přesto se stalo, že menší část obce vlastnil klášter ve Světci. Karel Chotek sice koupil tuto část v roce 1620, ale roku 1623 jí musel vrátit, a klášteru se nevrátila jen ta část, kterou si koupil Jan Charvát z Barnštejna. Podle berní ruly z roku 1654 náleželi Světeckému klášteru v Radovesicích pouze dva sedláci a jeden chalupník z celkového počtu 32 usedlých.
           Fara v Radovesicích zanikla v 17. století, roku 1853 byla však znova obnovena, v letech 1866 - 67 byl nejprve vedle starého a později zbořeného kostela postaven kostel nový. Pseudorománský kostel Všech Svatých stával na stráni nad obcí a kolem něj byl ovocný sad. V interiéru se zachovalo jednoduché pseudorománské zařízení, hlavní oltář byl signován 1877 jako dílo J. Šebora a A. a Fr. Bergmannových z Bíliny. Škola se založila v roce 1875.

V roce 1787 měla obec 77 popisných čísel, roku 1833 82 domů a 400 obyvatel, roku 1843 83 domů a 462 obyvatel, roku 1885 99 domů a 580 obyvatel, roku 1910 136 domů a 940 obyvatel. Rok 1930 uvádí 1505 obyvatel a období těsně po válce 1440 obyvatel, k 16. 5. 1946 bylo vysídleno 400 Němců a přistěhovalo se 112 Čechů a roku 1947 žilo v Radovesicích 950 občanů české národnosti a 93 německé národnosti.
V roce 1953 bylo v Radovesicích založeno JZD, dokončen byl pouliční rozhlas, v obci fungovala obřadní síň a otevřelo se nové koupaliště. Život plynul klidně dál, když se na počátku 60-tých let začalo proslýchat, že obec bude zlikvidována kvůli těžební činnosti. Zrušily se akce a přestalo se v místě pohřbívat a v roce 1964 se noční můra Radovesických potvrdila. V listopadu 1964 bylo veřejně oznámeno, že obec bude zrušena a její obyvatelé se přestěhují do nově vznikajícího panelového sídliště Za Chlumem v Bílině. Během několika málo let se uzavřely silnice, zrušila se škola a jižní část Radovesic se začala bourat. Lidé se však nechtěli stěhovat, navíc se výstavba sídliště protahovala a prakticky se nebylo kam nastěhovat. Snaha o záchranu však již byla marná a rozhodnutím vlády tehdejší Československé socialistické republiky k 15. 2. 1971 přestaly Radovesice existovat.

Oblast okolo Radovesic měla velmi pestrou vegetaci. Rozkládali se zde některé státní přírodní rezervace.